Ach to moje zdraví

V úterý mě píchla vosa do čumáčku : ( já jsem nevěděl, že si vosy nechtějí hrát. Měl jsem oteklý čumáček a byl jsem z toho tak unevený, že mamka mě vzala k sobě na klín, jenže jsem se prý začal i třepat. Já už ani nevím, jak to bylo, mamka mi to mak vyprávěla, já jen vím, že mi bylo špatně : ( . No a pak jsem byli u pana doktora, který mi dal injekci, ta už ani nebolela a navíc mi čumáček splasknul, tak jsem už zase vypadal jako hezký pejsek.

No a aby toho nebylo málo, tak ve čtvrtek jsem musel zase na očkování. Ono mi o tom naši říkali, ale já si říkal "tak co, no, ta injekce u vosy taky nebolela". Ale to jsem se přepočítal. Mamka byla v práci a tak jsem jel k panu doktorovi s taťkou (vlastně s Přemim - taťka totiž uznává moderní styl výchovy, tak mu mám říkat jménem a ne taťko). No a ono to nebyla jen injekce na očkování, ale taky čip!!!! Píchli mi ho do krku a měl jsem ho od nějaké červené vodičky. Strašně moc to bolelo a taťku jsem poškrábal, já jsem kňučel, kvičel, plakal a místo toho, aby mě nechali být, tak jsem dostal pak to očkování a ještě stříhali drápky!!!! Mamka mě nechá si u stříhání drápků aspoň hrát, ale doktor řekne "držte ho" a taťka drží a mně se to nelíbí. Už tam nepůjdu! Naši si sice povídali, že za 14 dní mám jít zase na očkování, ale já už nejdu!!!! A nemám rád pana doktora!

Teta Marťa na návštěve

Konečně přijela teta Marťa. Mamka z toho měla velkou radost, jela pro ni na zastávku a přivezla ji k nám. Chtěli jsme jít na výlet . Přemi ne. že prý něco má, tak že půjdeme jenom my tři. Vybírali jsme z Dinoparku a Miniuni. nakonec se holky rozhodly právě pro to Miniuni.

Tak mám fotky s antickými památkami, taky s Eifelovou věží a to jsem nemusel cestovat tak daleko : )

A zase cesta MHD!!! Tu nemám rád. Pořád tam něco hučí a to je pro moje ouška strašně moc nepříjemný!!! Ale co se dá dělat. V tom miniuni si mě chtěl každý pohladit. Mamka s tetou se už pomalu schovávaly a utíkaly před davem. Mně se to ale líbilo. Připadal jsem si tam jako Maxipes Fík. Vykládala mi o něm mamka, prý byl táááák velký, že měl boudičku velkou jako domek.

Za ten den mamka byla i naštvaná. Všechno bylo fajn a i to, že si mě chtěl každý pohladit by překousla, ale pánové z technických služeb, kteří zametali chodníky na každém rohu na mě pokřikovali "Salám!" nebo "Guláš!", já sice nevím, co to je, mamka říkala, že to je něco k jídlu a byla strašně naštvaná, protože toho bylo už moc a prý jsou trapní. To mi nevysvětlila, co to znamená. Můžete někdo? No a aby toho nebylo málo, tak večer jsme šli na pivo a nakládané tvarůžky (mňam mňam, to mě naučil jíst strejda Martin a je to mooooc dobré). Strejda Pavel mi dovolil jíst brambůrky a mamča šílela, že to nesmím, že jsem maličký.

Pro tetu Míšu

Ahoj teto Míšo,
tak jsem konečně tady a píšu nové zážitky. Ono to bez mamky nejde moc psát, protože mě bolí tlapky, víš? No a mamka pořád práce, práce a pak odpočívá.
Co je u nás nového? Skoro nic. Mamka pořád říká, že zlobím, vytrhal jsem pár lišt od koberce, tak to bylo doma vzrůšo, no a prokousal jsem kabel od kabelovky. Tak mi Přemi našel u dědy v šopě nějaké dřívko no a do toho se mi dobře kouše, tak jsem to s těma lištama přestal dělat. No ale předevčírem jsem byl u pana doktora a byl jsem na Přemka naštvaný, tak jsem ještě jednu lištu vytrhl. Ale to mě nikdo nezbil, že jsem si užil dost. No to si myslím! Tak já jdu psát další příspěvky, dneska jedem na dovolenou do Tater, tak ať to ještě stihnu.
Zatím papa a pozdrav Mínu, Mopinka a Wiziho. Sice jsem se jich trošku bál, jak jsme se viděli (bylo jich na mě moc), ale třeba se ještě pokamarádíme.
Tak pac a pusu tvůj synovec Indiana

3. den v novém domově

Ještě než si půjdu zase na chvíli lehnout, ať v noci můžu mamku budit se vší parádou, chtěl jsem vám zase napsat nějaké zážitky z dalšího dne.
Ráno mě mamka pochválila, že jsem spal skoro celou noc a probudil ji až v pět hodin, tak jsem ji probudil pro jistotu ještě jednou a to před sedmou.
No pěkně jsem si to pak slízl, protože se s taťkou rozhodli jít nakupovat – ale beze mě!!!! Nakoupili spoustu dobrot, bylo toho 3 velké tašky a tak jsem začal čuchat kolem, co by tak mohlo být pro mě. Nic jsem nenašel. Mamka pak ale donesla tašku, takovou tu cestovní a v nich jsem měl ještě hračku, pak něco, čemu říkala vodítko a obojek. Taťka mi ráno ještě donesl nějakou známku z obecního úřadu. Prý mluvil s panem starostou ohledně koupi zdravotního střediska, ale mě s sebou vzít nechtěl a přitom jsem tak mile prosebně kňučel. Ta známka se prý dává na ten obojek. Ten mi mamka na chvíli nasadila a vůbec se mi to nelíbilo. Každou chvíli jsem se musel zastavit a poškrábat, no hrůza. Taťka na chvíli odešel a my s mamkou jsme vařili oběd. Nic jsem ochutnat nemohl, ale bylo to kuřecí masíčko a prý ještě chvíli a budu ho dostávat taky. Pak mě dali do té cestovní tašky (takové pro pejsky), já vystrčil hlavu, abych viděl, kam mě vezou a jeli jsme prý „na výlet“ za nějakým panem doktorem. Vůbec jsem nevěděl, kdo to je. Přijeli jsme k takovému pěknému domku, před kterým byl velký strom, který budu očůrávat, až budu velký. Pan doktor byl celý v bílém a dostal jsem z něho strach už ve chvíli, kdy utíral černý stůl, na který mě měla mamka dát. Chtěl jsem utéct, ale ten stůl byl vysoký, mamka na něj skoro neviděla (ono mamka je taková malinká). No a pan doktor si mě prohlížel ze všech stran, pak mi strčil něco do zadečku, až jsem začal kňučel (pozn. mamky: byl to teploměr). Pak mi stříhal drápky. Mamka mě držela, tak jsem se s ní pak nebavil, protože je zrádkyně, vůbec se mi to totiž od něho nelíbilo. Pak jsme jeli domů a já byl od toho doktora tak unavený, že jsem spal dvě hodiny!!!! Jak jsem se vzbudil, tak jsme s mamkou vysávali. Doma se objevila taková modrá krabice s černým hadem a hučela a sála smetí. Já před tím raději utíkal, aby mě taky nevysála. Pak jsme šli ven se vyvenčit. Dasty přišel taky. Bolí ho nožičky, tak jsme si hrát zase nemohli, ale babička Alenka se se mnou zase pomazlila. Pak přišel zase taťka, tak jsme na procházku. Mamka mě měla zase v té cestovní tašce, tak jsem zase vykoukl ven, abych si byl jistý, že už k panu doktorovi nejedeme. Ale ne. Jen mě nechtěla dávat na zem, protože jsem malinký a nesmím být nemocný. Celý den mě tak unavil, že jsem musel zase do hajan. Když jsem se vzbudil, běželi jsme s mamkou ven, abych se vyvenčil. Stihli jsme to!!! Hurá!!! Dokonce jsem se už dvakrát vyčůral na psí plínku! Pak si mamka chtěla přečíst nějakou psí knížku a já chtěl taky, jenže mi neřekla včas, že se čte jinak než kousáním, tak jsem ji rozkousal rožky a jednu stránku. Ale nedostal jsem na zadek, asi si mamka uvědomila, že takové věci má říkat dopředu. No a pak jsem ještě dostal večeři, granulky s tvarohem. Bylo to moooooc dobrý! Snad mi to dá zase.Ona už odpoledne dělala něco s tím pytlíkem s novýma granulkami, ale jak jsem se chtěl do něj podívat, tak mě odháněla pryč. Prý abych to nerozsypal. No ale je to pro mě, ne? Tak v čem je problém? No ale večer mi jich pár dala s tím tvarohem. Mňam mňam!
Jo ještě něco jsem neřekl.Taťka mi spletl jméno. Pan doktor se ho zeptal, jak se jmenuji, aby si mě zapsal k sobě, že k němu budu chodit. A taťka řekl Indy. Tak pro všechny ještě jednou: Jmenuji se Indiana!!! Indy mi jen říkají. Tak teď máte jasno (i ty teto Martinko) a panu doktorovi to příště vysvětlím taky. A jestli si to někdo ještě spletete, tak vás pokoušu.

Zítra jedeme zase na výlet. Jedeme do Krnova. Mamka na injekci (chudák, já ji dostal minulý týden taky, tak vím, jak to bolí) a pak má teta Evička nějakou slávu nebo oslavu, že je velká a nemusí chodit do školy nebo co. Moc jsem to nepochopil, ale snad tam budu taky. A přijedeme až v neděli. Pak napíšu jak bylo. Uvidím totiž tetu Evičku, Ilču, Dušanu, strejdu Peťu a babičku Majku s dědečkem Láďou. A taky prababičku Marušku a pradědečka Aleka. Mooooc se na ně těšííííím!!!!! Ještě ale jednu babičku jsem neviděl a taky strejdu Bartíka.

Moje první chvíle s novou rodinou

Mamka slíbila, že se mnou bude déle doma, ať si zvyknu a odnaučím se čůrat na koberec, ale to se mi moc nezdá, protože přece se čůrá všude, ne?
Ještě po cestě z Hamrů jsme se stavili do obchodů pro mističky a plínky. V jednom obchodě byly dvě hodné paní. Pořád mě olizovali, hladili a říkali, že jsem krásné miminko. Já se koukl na mamku a řekl „Slyšíš to? Tak si to zapamatuj!“. Však víte jak, připomínat se to musí.
Přijeli jsme do mého nového „domů“, byl tady velký pejsek Dasty. Mamka mě hned seznámila a myslím, že jsem se mu docela líbil, ale říkal mi, že už potřebuje svůj klid, tak si s ním budu hrát raději až trochu povyrostu. No a hned mě okoukla babička Alenka, byla taky hodná (jako ty dvě paní v obchodě). No a potom za mnou přišla i teta Kris, která mě hned urazila, protože řekla, že jsem jako křeček!!! No ale potom ze mě byla taky hotová, jak jsem malý a krásný. Však víte jak, ne? A přivedla strejdu Martina. No a děda Mirek se přišel taky podívat. Řekl, že bych se vešel i do nějaké boty. Zrovna jsem si je očuchával, možná si vyberu právě tu jeho nebo od strejdy Martina, ta je taky docela velká a zdálo se mi, že by v ní bylo i teploučko – kvalita je kvalita. No ale potom řekli rodiče „spát“. No a to teda ne. To ať po mě nechtějí! Já si chci přece hrát!!!! Chápete to? No a tak jsem mamku v noci budil. Šli jsme všichni spát o půlnoci no a já chtěl ven ještě ve 4 ráno a pak i v 6. Nakonec, abych prý kňouráním nebudil taťku, který musel do práce, si mamka vzala spacák do kuchyně a spinkala se mnou. Tedy asi já s ní na spacáku. Ráno taťka teda koukal, když ji nenašel u sebe v pelíšku. No a šoupl mě zpátky do krabice.
Mamka se zlobila, protože jsem se už třikrát vyčůral na koberec. Ale já to přece říkal, že se čůrá všude. Podle ní je prý zajímavé, že když jsem s taťkou, tak čůrám venku a když s ní, tak jen na koberec, ale já mám pocit, že mamka je na hraní a taťku musím poslouchat.
Mám nové kamarády. Jedna je plyšová žirafka, kterou jsem tahal po koberci a druhá …. no ponožky. Jsou od mamky a dobře se koušou.

Mamka mi vykládala, že budu mít víc kamarádů. Prý Miněnku, Mopíka a taky Denyho a Daxe. A abych nezapomněl Mína a Mopík mají nového brášku. Jmenuje se Awizard, ale jak mu říkají nevíme. Prý je ale taky štěně, tak se na něj těším nejvíc.

Ahojda, jmenuji se Indy (celým jménem Indiana Jack Russel) a od mojí mamky jsem dostal za úkol trošku se představit, aby se mohla chlubit, jakého hezkého a inteligentního pejska má.
Narodil jsem se 5. května 2009 ve Starých Hamrech a o osm týdnů později (23. června 2009) si pro mě přijeli mojí noví rodiče. Jsem prý mamčin osudový pejsek. Říkala, že když přemýšlela, koho z nás by si vybrala, jestli tedy mě nebo někoho z brášků, tak jsem ji napadl já, no a když volala mojemu páníčkovi, tak ji řekl, že už pro ni má jen mě. Tak si řekla „to je osud“. No a taťka trošku váhal, chtěl ještě vybírat, přebírat, ale nakonec svolil, že se na mě pojedou aspoň podívat. Samozřejmě tušil, že si mě už odvezou domů. No a už jsem se od nich nehnul ani na krok. Zalíbili se mi na první pohled, ale zase na druhou stranu, jestli mě někdy naštvou, tak jim něco rozkoušu (ale to jim neříkejte, nechci je vystrašit hned první dny, kdy mě mají doma).